..................................................................................................................................................

Podobně jako třeba Ghost Recon nebo Rainbow Six, i nejnovější projekt čerpající z knih Toma Clancyho, Splinter Cell, se zabývá terorismem. Ještě předtím, než vám odhalím všechna důležitá fakta, na která jsem během hraní přišel, vás seznámím s tímto významným spisovatelem.

Tom Clancy je slavným spisovatelem ze země za velkou louží = USA. Jeho oborem jsou špionážní knihy o amerických hrdinech, kteří se nikdy neproslaví, přestože každodenně zachraňují svět… :-) - to jsem si přečetl na jedné fandovské stránce, samozřejmě americké. Co je ale skutečnou podstatou jeho úspěchu? Zakládání příběhů na pravdě? To je pravda, že Američané zachraňují svět, říkáte si? Ne, s tímhle přístupem by nikde mimo Ameriku neuspěl, kdepak. Tento chlapík zakládá na informacích z televize, třeba CNN, pak změní podstatu nebo důvod konfliktu a nakonec napíše o skupině nebo jednom hrdinovi, kteří si tímto napůl smyšleným peklem prošli. Knihy jsou zaměřené především na Rusko, které nenápadně tají své extrémně špatné komunistické plány do budoucna, nebo na ony (pro hry) tak klasické malé státečky v Africe a Asii. Přesto se přiznám, že jsem od něj nic nečetl, a proto také nemohu kritizovat. Ale nezapírám, že ani nemám chuť číst si něco, co má v názvu s opakující se periodicitou slovo "rudý". Představa, že bych mohl narazit třeba na zemi, která se jmenuje Československo (nevěřím totiž, že by Tom Clancy do svých protikomunistických bojů nezahrnul naší malou zemičku a nenazval ji "postaru"), a mohl se dozvědět, že pod Pražským hradem je odpalovač Scudů :-), mi opravdu nepřijde příliš lákavá.

Pro počítačové hry se však stal dobrým obchodním jménem. Pod jeho hlavičkou již vyšly všehovšudy čtyři hry. Jestli se nemýlím, byly to tyto : dva díly Rainbow Rix, Ghost Recon a konečně Splinter Cell, o kterém si můžete podrobněji přečíst na dalších řádcích…

Co si budeme namlouvat, Splinter Cell patřil před vydáním mezi nejočekávanější hry a zřejmě mezi nejnadějnější herní projekty dříve uvedeného spisovatele. Jen mne napadlo, jestli to nebyla chyba, když autoři vypustili takové velké množství screenshotů a informací. Říkám to proto, že mám ze hry trochu rozporuplný pocit. Nejenže jsem o ní už od počátku vývoje věděl vlastně skoro všechno, a tak mne hotový produkt v ničem moc nepřekvapil, ale ještě více mne zamrzelo, že autoři zanedbali betatesting a ve hře zanechali hodně dosti závažných chyb, což u tak nadějného projektu, jakým Splinter Cell před uvedením na trh určitě byl, překvapí. Doufám, že jsem vás neodradil. Jestli ne, čtěte další řádky a na hru si udělejte názor sami…

Sama Fishera zaměstnává NSA a nebyla by to pořádná hra, kdyby ho nezaměstnávala jako superextratajného agenta. A také by to nebyla pořádná hra, kdyby se klasicky nepokusila zamaskovat tutoriál do jakéhosi zpětného nácviku. Hráč, který snad zasedl poprvé k počítači, by byl jistě spokojen, ale pro hardcore nebo alespoň zkušenější hráče tutoriál nachystá peprné chvilky. A to jsem u počítače seděl dokonce s Andrewzem (to se ta podělaná přezdívka ale blbě skloňuje, co?)! Oba jsme informační okno překlepli tak, jako kdyby se nás netýkalo. Ale co to? Ten sympatický chlapík s vysílačkou na zádech se nechce pohybovat; na použití tradičních kláves W-S-A-D prostě nereaguje! Abych dál nezdržoval - hru jsem spustil pětkrát, než mi došlo, že musím ukázat, že umím zacházet s myší a kamerou natočit směrem k červeným světýlkům. Navíc se debilní počáteční intro (s mírně pupkatým šéfem NSA) nedá přeskočit, při zběsilém čtvrtém pokusu o jeho přeskočení jsme dokonce hru shodili příkazem "exit" do konzole. Ano, jsme trapná paka a uznáváme to (tedy alespoň já, poněvadž nechci, aby mi sem Andrewz hodil poznámku, že on to tedy neuznává), každopádně kriply z nás, hráčů, autoři dělat nemusí…

Sam vám předvede i různé fígle, které vás nenechají na pochybách, že setkání s ním končí pro padouchy velice tragicky (zde jsou padouši ti, co nemají rádi Ameriku, což jsou v nynějším stavu vlastně skoro 2/3 planety, takže by se měl Sam co ohánět :-)). Sem tam po papuli dostane i nějaký ten nevinný civilista, protože moc hlučí a přilákává tím na vás pozornost, nicméně něco podobného vám není tolerováno a všehovšudy můžete zabít jen 2 civilisty (opravdu jen dva? :-)). Ke své oběti se můžete pěkně připlížit a následně ji chytit pod krkem. Tímto jí naznačit, že jestli se nějak zbytečně hne nebo začne řvát, bude na místě mrtvá. Pokud máte pistoli, oběť ji bude mít nepříjemně přitisknutou ke spánku. Sympatické také je, že bezmocné protivníky můžete vyslýchat, takže se dozvíte mnoho důležitých informací, jako je třeba takový číselný kód od dveří. V této pozici se zajatcem můžete dokonce chodit, a to se vyplatí, poněvadž se po vás nikdo neodváží vystřelit. Další príma možností je, že svou věrnou zbraň můžete takticky přemístit z nepřítelova spánku do pozice před sebe, čímž si zpřístupníte střílení do okolí. Takto po vás sice mohou pálit vaši protivníci, ale s nepříliš velkou přesností, protože vy máte před sebou živou neprůstřelnou vestu představující střelcova kamaráda, kdežto Sam Fisher ovládaný vámi má pěkně volné palebné pole. A pokud je to třeba, můžete zajatého protivníka (většinou to musí být důstojník) dovléci ke scaneru sítnice a tam mu jednoznačně strčit hlavu s pistolí namířenou na ní. Pokud již zajatec není potřebný, jednoduše je možno ho někde ve stínu fláknout přes hlavu, čímž ho uvedete stavu bezvědomého. Mrtvé a vědomě nepřítomné protivníky můžete samozřejmě přenášet, nejlépe do tmavých míst, kam takový hlídač nevidí a už vůbec tam nechodí.

Umělá inteligence - oblíbený to fackovací panák recenzentů. Ale tady tak nějak není co vyčítat. Hoši se chovají celkem vzorně (paní učitelka na ně může být hrdá :-)), nenarazíte na nějaké voloviny jako je nabíhání si na kulku, střílení do prázdna a tak dále. Na druhou stranu je ale vidět, že hrajete opravdu jen počítačovou hru, a ne že se účastníte skutečné špionáže. Hlídači, nebo chcete-li protivníci, jsou občas nedozíraví a nahluchlí. Nepřítel slyší, když se pohybujete moc hlučně, za to když mu za zády sejmete kamaráda, který při tom vydává nadměrně rámusu, jednoduše to nevnímá. Další věc mi je také trochu nejasná - jak to, že si našeho hrdiny nikdo nevšimne v úplné tmě, přestože má zepředu na hlavě tři zeleně, a to dost výrazně svítící body noktovizoru, a ze zadu stejným světlem zářící display vysílačky? Ale vždyť si hrajeme, a ne simulujeme úplnou realitu, že?

Palebné zbraně poněkud kazí atmosféru hry. Možnost nepřítele zastřelit je až příliš jednoduchá a nábojů je bohužel dost. Střílením si kazíte všechnu srandu, jako je plížení k padouchovi, chycení pod krkem s následným odchodem do křoví a přetáhnutím přes hlavu. Hru si nejvíce vychutnáte tak jako já, kdy byl počet vystřelených nábojů přímo úměrný počtu rozstřelených žárovek nebo kamer v úrovni. Hru jsem také končil s plným zdravým a všemi lékárničkami. Nejen, že se takto prodlouží herní doba, ale hratelnost jdoucí ruku v ruce se zábavností je mnohem vyšší. A také ten pocit dobře odvedené práce, ten opravdu stojí za to. Avšak ke konci hry se již bez pistole neobejdete, a tak se bude střílet hodně, což je veliká škoda. A ke všemu byl jeden level vytvořen speciálně pro samopal. Upřímně řečeno je to hrůza, level má příšernou hratelnost a vůbec jsem se nebavil. Dokonce nemůžete nepřátele ani obejít - mají totiž naskriptováno střílení. Je to jako byste se ve hře Duke Nukem 3D chtěli plížit a nestřílet. Vznikla by stejná hovadina jako tady, jenže tam to po vás taky nikdo nechtěl, zatímco zde ano.

Kdo z vás by si uměl představit takového Jamese Bonda bez jeho hodinek s integrovaným lanem, ohřívačem vody a kartáčkem na zuby? Nikdo, že? Ale Sam je poněkud jiný kalibr, plížící se tmou a nezanechávající důkazy, takže takové krávoviny tu nenajdete :-).

Nejpoužívanější střelná zbraň je pistole s tlumičem. Nevydává skoro žádný zvuk, takže neprozradíte svoji pozici. Zastřílet si můžete i z velkého samopalu s tlumičem. Při větším počtu nepřátel je tento nástroj zcela neocenitelný… Samozřejmě, že nechybí omračující střely nebo granáty s uspávacím plynem.

Další vychytávky vás dozajista ohromí. Samopalem můžete vystřelit nanokameru, kterou se můžete mrknou třeba za roh. Prima věcí je i možnost zapnou u kamery noční vidění nebo termovizi. Další výhodou je, že když vám dojdou náboje (mě se to nikdy nestalo), můžete kamerou protivníka omráčit (vyzkoušeno - funguje) a navíc ji můžete používat pořád. Speciální verzí předešlé kamery je uspávací kamera, která je o trochu hlučnější a obsahuje i nálož z uspávacím plynem. Když nalákáte nepřítele…, puf a hajdy do hajan. Další vymožeností je optický kabel, který můžete protáhnout klíčovou dírkou do dveří a hned vidíte, co vás za nimi čeká.

Dále si probereme přístroje, které vám umožní snadnější orientaci. Night Vison neboli noční vidění odhalí vše, co skrývá tma. S těmito speciálními brýlemi nasazenými na čenichu strávíte 50 % herního času. Ale neděste se. Není to nic tak hrozného jak to známe třeba z českého Flashpointu, kde přes zrnění nebylo skoro nic vidět a ke všemu se vám výhled zmenšil na malé herní okénko. Kdepak, zde je naopak vidět zcela bezchybně, jen s tím, že váš drahý monitor se promění v černobílou televizi. Poněkud legrační je, že Sam svůj věrný noktovizor nesundává ani při rozhovorech se svým šéfem, což ostatně platí o celém bojovém obleku.

Tepelné vidění je naprosto nepoužitelná, ale zato úžasně vypadající věcička. Barevně odlišené tepelné zóny vám dají informaci, kde se nachází (červeně svítící) člověk. Potíž je v tom, že váš výhled je omezen jen na pár metrů před sebe.

Zaručený otvírač zamčených dveří je šperhák. Invenční je hlavně provedení - když začnete takto po zlodějsku odemykat dveře, objeví se na obrazovce průřez zámkem se dvěmi nastrčenými a ohnutými drátky. Postupným mačkáním tlačítek W-S-A-D odcvakáváte všechny zoubky, až se vám dveře podaří otevřít. Explozivní šperhák je podobný normálnímu šperháku až na to, že zámek jednoduše odpálíte. Rozdíl spočívá v rychlosti.

Odposlouchávací zařízení je sympatická špionážní mašinka, se kterou uslyšíte úplně všechno. Ideální je třeba na odposlouchávání rozhovorů v jedoucím skleněném výtahu.

Jako každý špión, i Sam má implantovaný mikrofon. Díky němu velení dokonale ví, kde se nachází, ale také s ním může komunikovat tak, aby to slyšel jen on ve své hlavě. Také díky němu je umožněno odposlouchávání nepřátelských radiových rozhovorů.

Nyní nechci tvrdit, že Splinter Cell je nějaká extrémně zabugovaná záležitost, ale právě proto, že ji nečekáte, vás taková chybka řádně zaskočí. Nejhorší na tom všem je, že rozhodně nemáte chuť ve hře pokračovat. Nemyslím tím problém s padáním nebo zasekáváním (které ani neexistují); mám na mysli různé věci, které se mohou podělat tak, že vás hra nepustí dál.

Mě se například stalo následující. Uložil jsem si pozici hned za rohem, na kterém číhal voják. A ten mě mojí vlastní nešikovností zpozoroval a rozstřílel na několik malých Samů Fisherů. V rádiu se mi posléze ozval šéf, který tvrdil, že jsem to strašně zkurvil (takhle přesně je to v českém překladu, který jsem si stáhl). No co, tak si to prostě loadnu a všechno bude v pohodě. Ale co to? Ta hláška se objevila i po loadu, jenže JÁ JSEM V TÉ CHVÍLI NIC NEDĚLAL a on mě nemohl vidět! Sakra! Úroveň jsem si zahrál znovu jen s opravdu hodně velkým sebezapřením…

Pro další příklad bych nemusel chodit daleko. Andrewz se zasekl na místě, kde jsem já prošel v pohodě. Jednalo se o situaci, kdy stačí odstřelit kamerku, která by mohla vyvolat poplach, a pak kolem ní v pohodě projít. Kolegovy se ale stalo to, že kameru rozstřílel, a přesto se nemohl dostat dál - zkrátka se spustil poplach. On mne tedy k sobě přivolal, abych mu pomohl. Já jsem to u něj doma tedy zkusil a TEN DEBILNÍ ALARM SE SPUSTIL, I KDYŽ BYLA KAMERA JIŽ PĚTKRÁT ROZTŘÍLENÁ, a to musím podotknout, že to byl ten druh kamery, který se rozstřílet dá!!! Grrrrrrrr!!!

Po technické stránce je hra dotažená do naprosté dokonalosti. Grafika je jedno z největších lákadel této hry - je jednoduše překrásná… Vše má skvělé plné a nápadité textury. Naprosto omračující jsou pak stínové a světelné efekty.

Lokace jsou také velmi podařené, jen je trochu zvláštní, že jsou neustále zahaleny rouškou tmy, což na jednu stranu kazí atmosféru hry (důležité budovy by měly být co nejvíce prosvětleny, aby stráž viděla na všechna místa, nemyslíte?), na druhou stranu se hra stává více strašidelnou a napínavou.

Tak, chvalozpěv na grafiku jest vykonán. A teď můžeme přejít rovnou k tomu, čeho si také velmi brzy všimnete : ovládaní. Zde též není příliš co kritizovat. Ze začátku budete mít pár menších problémků a musím se přiznat, že jsem si napoprvé s rozvržením kláves do oka moc nepadl. Ovšem po několika minutách jsem zjistil, že k tomu nebyl důvod. Hned jak si trošku zvyknete, dojde vám, jak je vše rozmístěno s rozmyslem, abyste zbytečně nehýbali prstíky. Velice dobře je vynaloženo s myšoidním kolečkem - upravujete jím rychlost pohybu. Jednoduchým pootočením přejdete z rychlého úprku do pomalého a neslyšného loudání. Prima také je, že Sam má přibližně pět rychlostí (a zpátečku :-)), kterými se může pohybovat.

Na konec bych se rád omluvil všem čtenářům, že za trapný humor skrývám své autorské nedostatky :-). (kupříkladu Andrewz zase píše tak dlouhé články, že je nikdo nečte a tím pádem se nemá čeho obávat). Vy ale jistě čekáte nějaké zakončení a shrnutí informací, které jste se dozvěděli, abyste si nepřipadali, že to byl špatně strávený čas. Splinter Cell je výbornou špionážní akcí, která exceluje několika vynikajícími nápady. Bude vás bavit, lépe řečeno do ní budete zažraní alespoň tři první mise. Pak ale váš zájem trošku opadne. Nikdy (kromě tutoriálu) nepoužijete roznožku (a to jsem se ji snažil udělat skoro všude). Narazíte na pár príma naskriptovaných vtípků a hlavně si užijete spousty možný pohybů, přemetů, kozelců a další extrémních vylomenin plus úžasné špionážní výbavy. A stojí to za to? Ano, stojí! Splinter Cell je stále ještě nadprůměrná hra, přestože zklamal v některých ohledech a ke všemu se ještě snažil srazit na kolena krále špionáže Solid Snaka, což se mu nepovedlo.

..................................................................................................................................................